Tung‑jüe ta‑ti (Tao)
Tung‑jüe ta‑ti (Dongyue dadi 东岳大帝), Velký císař Východního vrcholu, bůh posvátné hory Tchaj-šan (Wu-jüe), prastaré božstvo společné pro taoisty, konfuciány i buddhisty; v taoistickém panteonu je i vládcem záhrobí. Jelikož sídlí na východní světové straně, kde z interakce jin-jangu počíná veškerý život, pozná osud a délku života každého člověka a od pradávna byl považován za pána nad životem a smrtí, který má ve zlaté skříňce uloženy záznamy o osudech všech lidí. Mnoho císařů v dějinách organizovalo procesí na horu Tchaj-šan k uctění jejího boha. V různých dobách mělo toto božstvo i další jména. Roku 725 mu tchangský císař Süan-cung udělil titul Král rovný nebesům a jeho kult nabyl v dalších staletích institucionální podobu. V panteonu je líčen jako vládce, který má k dispozici aparát 72 úředníků pomáhajících mu spravovat různé aspekty lidského života a chování, jako narození, úmrtí, nemoci atd. K jeho uctívání se od dynastie Sung (10.–14. století) začaly stavět svatyně po celé zemi, z nichž největší, Chrám východního vrcholu, Tung-jüe-miao (Dongyuemiao 东岳庙), vybudovaný ve 14. století v Pekingu, představuje nejrozsáhlejší klášterní komplex sekty Cesta správné jednoty (Čeng-i-tao) v severní Číně. Božstvo bývá většinou zobrazováno jako na trůně sedící postava zahalená v císařském rouchu.