fu‑čchi (Tao)
fu‑čchi (fuqi 服气), „polykání čchi“, jedna z metod praktik pěstování života (jang-šeng); nazývá se též pojídáním čchi, š’-čchi (shiqi 食气). Cvičenec se při ní koncentruje na jemné a pomalé dýchání a představuje si, že prostřednictvím dechu vstřebává do sebe esenci vesmíru a země, slunce a měsíce, která pak v něm vyživuje a ozdravuje vnitřní orgány (cang-fu). To mu pomáhá dosáhnout dlouhověkosti jako předpokladu k pozdějšímu konečnému dovršení taoistické cesty, dosažení tao (te-tao). Polykání čchi rovněž slouží jako příprava k vyšším stupňům cvičení, jako je embryonální dýchání (tchaj-si). Může být kombinováno s omezením příjmu potravy (pi-ku) či pitím vody obsahující zpopelněné talismany (fu-lu). Nejstarší dochované písemné památky o praktikách fu-čchi pocházejí ze 2. století před n. l.