jüan‑čchi (Tao)
jüan‑čchi (yuanqi 元气), „prvopočáteční, primární, prapůvodní čchi“, pojem čínské filozofie, zejména taoistické, a čínského lékařství. Označuje primární sílu-substanci, elementární látku veškerého bytí, čchi v její prapůvodní kosmické kvalitě, která spontánně vyvěrá z prázdnoty tao. V této podobě se nazýva i jednotou, jediností, i (yi 一), a představuje tzv. prekosmické, přednebeské (sien-tchien) stadium kosmu, které předchází stavu primárního chaosu (chun-tun), vzniku jevového vesmíru. Jüan-čchi přes svou jednolitost inherentně obsahuje prvopočáteční jang a prvopočáteční jin (jin-jang), vlastnostmi protikladné složky, které jsou ovšem ještě v latentním stavu, tedy nerozlišené. Proto má jednotnou povahu i jimi tvořený zárodečný vesmír. Jüan-čchi se působením protikladných tendencí svých složek v dalším vývoji zhutní do tzv. postkosmické podoby (chou-tchien č’ čchi) a z ní se rodí vše existující, včetně člověka. V něm je zdrojem životní síly, po jejím vyčerpání nastává smrt. V průběhu života se uschovává v ledvinách a prostoru mezi nimi, odkud podporuje všechny životní procesy. V taoistické vnitřní alchymii (nej-tan) je hlavním účelem všech praktik transmutovat tělesnou, tj. postkosmickou čchi do její primární prekosmické kvality a tím dosáhnout návratu (fan) do stavu věčné jednoty a navždy s ním splynout.