pien‑chua (Tao)
pien‑chua (bianhua 变化), „změna, transformace, metamorfóza“, pojem taoistické filozofie a výrazný motiv v jejím klasickém díle Čuang‑c’. Odráží základní charakteristiku bytí, jíž je nestálost, proměnlivost všeho existujícího. Věci a jevy vznikají a vyvíjejí se, přičemž neustále procházejí přeměnami, až nakonec zaniknou, což je opět přeměna. I samotné bytí vzniká vlastně změnou – vůči stavu nebytí, který mu předchází. Proměnlivost všeho je dána inheretní povahou látky tvořící bytí, čchi, primárně jejími jinjangovými vlastnostmi. Jejich protikladnost vyvolávající změny je příčinou toho, že i vše z čchi tvořené je proměnlivé a relativní. V taoistické mystice a náboženské praxi některých škol nachází koncepce transformací vyjádření v přesvědčení, že adept, který vejde ve spojení se zdrojem přeměn, dokáže se sám libovolně přeměňovat, např. v jinou bytost, ve vítr, mraky, draka atd. Stejná schopnost metamorfóz se přisuzuje božstvům, která se proto mohou meditujícímu vyjevit v nejrůznějších podobách.