sing‑čchi (Tao)

sing‑čchi (xingqi 行气), „rozhýbávání čchi“, „pohybování čchi“, taoistické praktiky řízeného kolování životní síly čchi v těle. Vůdčí silou procesu je mysl, pozornost, a doplňována je obvykle řízeným dýcháním. Spojením koncentrace a dechu se čchi přivádí do různých částí těla, případně se v nich následně koncentruje a transformuje. V běžných praktikách čchi-kungu se metody využívají také k léčebným účelům, často se přitom kombinují s pohybovými cvičeními (tao-jin). Uplatnění mají i v čínských bojových uměních wu-šu (wushu 武术), zejména ke zpevňování kontaktních částí těla. Specificky ve vnitřní alchymii (nej-tan) je jejich hlavním smyslem napomáhat procesu rafinace tělní čchi do její primární, tzv. prekosmické kvality (sien-tchien č’ čchi).

Vladimír Ando