tao‑jin (Tao)
tao‑jin (daoyin 导引), doslova „vedení a přitahování“, název pro pohybové zdravotní praktiky čchi-kungu, v nichž se využívá cíleně směrovaných pohybů těla a končetin k podpoření správné cirkulace vitální síly v těle (sing-čchi), jež je základním předpokladem pro udržování vnitřní rovnováhy, a tudíž i zdraví. Často se při nich napodobují charakteristické pohyby zvířat, např. tygra, jeřába, medvěda aj. Tato cvičení mohou být provázena dalšími praktikami, dechovými, meditačními, hladovkou (pi-ku) apod.; provádějí se ve stoje, ale i vsedě nebo vleže. Nejstarší zobrazení cvičení tao-jin se našla v hrobce Ma-wang-tuej ve střední Číně, pocházející ze 2. století před n. l. Jedním z pravděpodobných zdrojů cvičení mohly být prastaré šamanské tance. Pojem samotný je prvně zaznamenán v díle Čuang‑c’ ze 4. století před n. l., kde ovšem autor tato cvičení považuje za praktiky nižší úrovně, které nemohou vést k dosažení nesmrtelnosti (sien). Postupem doby se na podkladě tao-jin vytvořily i některé ustálené propracované sestavy cviků. Mezi nejznámější patří „představení pěti zvířat“ (wu-čchin-si), za jehož autora se považuje známý taoistický lékař Chua Tchuo z 2. století n. l., nebo „osm kousků brokátu“ (pa-tuan-ťin), které se v různých variacích cvičí podnes.