Tchao, Chung-ťing (Tao)

Tchao, Chung-ťing (Tao Hongjing 陶弘景), 456–536, jeden z nejvýznamnějších představitelů taoismu, učenec, literát, farmakolog a alchymista. Pocházel z Tan-jangu poblíž Nankingu, z učenecké rodiny s tradicí vzdělání v lékařských vědách. Již v 10 letech si četl Životopisy božských nesmrtelných (Šen‑sien‑čuan), v 15 napsal své první dílo, a když mu bylo kolem 20 let, povolal ho panovník dynastie Čchi (479–502), aby se stal učitelem jeho dětí; následně působil u dvora jako vysoký úředník. Roku 492 se však vzdává postu a odchází do hor Mao-šan věnovat se pěstování Cesty (siou-tao); založil zde klášter a započal tradici Maošanské sekty (Mao-šan-pchaj). Za podpory panovnického dvora se dlouhodobě zabýval shromažďováním, tříděním a editováním textů školy Svrchované čistoty (Šang-čching-pchaj), která se v pozdějším vývoji i díky němu a jeho respektu u císaře stala jednou z nejvlivnějších. Výsledkem této práce bylo vedle katalogu a komentářů ke spisům jeho nejdůležitější dílo, Prohlášení opravdových (Čen‑kao). Kromě toho sestavil první teogonické dílo v dějinách taoismu, v němž rozdělil taoistická božstva do sedmi hodnostních stupňů. Tchao proslul znalostmi v naukách astrologie a geomantie, věnoval se i alchymistickým pokusům ve snaze vyrobit elixír nesmrtelnosti. Je autorem několika ceněných děl zabývajících se praktikami pěstování života (jang-šeng) a mimoto byl i věhlasným farmakologem. Svou prací Pen‑cchao‑ťing ťi‑ču (Bencaojing jizhu 本草经集注), Souborné komentáře ke Kánonu lékopisů, která je rozšířeným a komentovaným vydáním nejstarší čínské farmakopéy, započal tradici kompilování farmakologických děl, na niž navázaly i následující generace lékařů. Několik století po své smrti byl Tchao za dynastie Tchang posmrtně prohlášen 9. patriarchou školy Svrchované čistoty.

Vladimír Ando