Min, I-te (Tao)

Min, I-te (Min Yide 闵一得), 1748–1836, původním jménem Min Tchiao-fu (Min Tiaofu 闵苕甫), přezdívkou Lan-jün-c’ (Lanyunzi 懒 云子), Mistr líný oblak, představitel školy vnitřní alchymie (nej-tan) pozdního období a reprezentant 11. generace sekty Dračí brány (Lung-men-pchaj).  Pocházel ze staré učenecké rodiny v jihovýchodní provincii Če-ťiang (Zhejiang). Protože byl od narození churavý a slabý, vzal jej otec v devíti letech k taoistickému mistrovi Dračí brány na léčení. Chlapec u něj nějakou dobu pobyl, léčil se zdravotním tělocvikem (tao-jin) a byl zasvěcován do nauky lungmenské školy. Poté, co se uzdravil, dokončil školní studia a nastoupil úřednickou dráhu v jihozápadní provincii Jün-nan (Yunnan). Zde přišel do kontaktu s mistry, kteří jej uvedli do praktik vycházejících z indického buddhismu. Roku 1796 rezignoval na svůj post a vrátil se domů. Následujících 40 let žil až do smrti v ústraní v klášteře na hoře Ťin-kaj-šan (Jingai Shan 金盖山), kde se věnoval psaní děl a vedení žáků. Min I-te byl přesvědčený, že každé ze tří učení – taoismus, konfucianismus i buddhismus – může napomoci k zušlechťování charakteru a že je třeba je pěstovat současně. Konfucianismus přispívá vzdělaností a korigováním mezilidských vztahů, buddhismus přispívá meditačními praktikami vedoucími k osvícení a taoismus konáním dobra ve prospěch jiných. Příkazy a praktiky jednotlivých učení lze vykonávat kdekoli, je jedno, zda člověk žije v ústraní, zastává úřad či žije v rodinném kruhu. V literární tvorbě se Min zaměřil hlavně na zmapování historie a osobností lungmenské sekty od 14. století. Mimoto sestavil dvě sbírky textů obsahujících na 70 děl s tematikou vnitřní alchymie; jedna s názvem Tao‑cang sü‑pien (Daozang xubian 道藏续编), Doplněk k Taoistickému kánonu, rozšiřuje kanonickou sbírku Tao‑cang o díla tohoto druhu z dob dynastií Ming a Čching (14.–20. století).

Vladimír Ando