Tchaj‑pching‑tao (Tao)
Tchaj‑pching‑tao (Taipingdao 太平道), Cesta nejvyššího míru, Cesta veliké rovnosti, jedna z prvních sekt religiózního taoismu. Založil ji mezi lety 172–178 n. l. v oblasti Šantungského polooostrova ve východní Číně Čang Ťiao, pozdější vůdce velkého protivládního Povstání žlutých turbanů. Čang byl jedním z mesianistických vizionářů období konce dynastie Chan, kdy se společnost nacházela v celkovém úpadku, obyvatelstvo bylo zbídačené útlakem, hladomory a válkami s nomádskými kmeny. V této atmosféře zmaru přišel s vizí brzkého příchodu spravedlivé společnosti „nejvyššího míru“, která přinese těm, kdo jej budou následovat, život v míru bez útlaku a bídy. Tedy idealizovaná společnost, která měla existovat podle děl Lao‑c’ a Čuang‑c’ kdysi v dávnověku, kdy zemi vládli v souladu se zákony tao moudří a šlechetní panovníci. Ze svých stoupenců vytvořil Čang akceschopné a dobře organizované společenství, které působilo ve velké části říše; sebe ustanovil do pozice „velkého světce a dobrotivého mistra“, ta-sien liang-š’ (daxian liangshi 大贤良师). O velkém počtu jeho následovníků svědčí údaj, že byli územně rozděleni do 36 okrsků, přičemž v každém žilo po 6 000–10 000 členů. Komunity se utužovaly konáním masových očistných obřadů (čaj), které měly hříšníky očistit od jejich přečinů a tím je připravit na přechod do nové společnosti. Inspirovaný učením o pěti hybných silách (wu-sing) a jejich vlivu na střídání dynastií, jak se tradovalo z dávných dob od filozofa Cou Jena, začal Čang hlásat, že v prvním roce následujícího šedesátiletého cyklu (tj. 184 n. l.), jak se tehdy tradičně počítal čas, dojde k vystřídání modrých nebes, symbolizujících element dřevo a vládnoucí dynastii, nebesy žlutými, symbolizujícími element země, jenž překoná element dřeva. V daném roce pak vyvolal vzpouru v dějinách známou pod jménem Povstání žlutých turbanů, podle žlutých šátků, které si jako poznávací znamení spiklenci uvazovali na hlavu. Tato vzpoura, do níž se zapojilo přes 300 000 lidí, byla potlačena, Čang Ťiao v ní zahynul a její účastníci byli nemilosrdně pronásledováni a zabíjeni. Sekta jako taková po něm přestala existovat a religiózní taoismus se vyvíjel dále směrem, který započala Cesta nebeských mistrů (Tchien-š’-tao).