tan (Tao)
tan (dan 丹), „elixír“, „rumělka“, kýžený produkt taoistické alchymie vnější (waj-tan) i vnitřní (nej-tan), jenž má zajistit adeptovi nesmrtelnost (sien). Ve vnější alchymii se elixír získával opakovaným tavením a rafinací minerálů a kovů, především rumělky, olova, rtuti a síry, za účelem získání jejich čisté esence (ťing), která měla být totožné povahy jako primární esence, jež se vynořila z prázdnoty tao a z níž jsou stvořeny všechny věci. Požití této esenciální látky mělo přivodit fyzické změny zaručující příjemci nesmrtelnost. Jelikož však šlo o produkty vesměs toxické, experimenty nejednou končily tragicky. Např. z doby dynastie Tchang, kdy byla alchymie zvláště populární a žádaná, jsou známá dokonce úmrtí císařů, kteří v touze po nesmrtelnosti požili alchymisty přichystané preparáty. Ve vnitřní alchymii se vytvářením elixíru označuje alegoricky proces míšení a přetavování vnitřních tělních ingrediencí: esence ťing, čchi a ducha šen v medikament (jao), jak se elixír též nazývá. Ten se shromažďuje v tzv. kotlíku (ting-lu), jímž je elixírové pole (tan-tchien) v břiše, a pomocí koncentrace a dechu se určitou posloupností kroků (chuo-chou) transmutuje do stále jemnější a vyšší kvality. Výsledným produktem je zlatý elixír (ťin-tan), což je stav duchovního vytržení vyplývající z napojení se na primárního kosmického jangového ducha (jüan-šen).