Čang, Po-tuan (Tao)
Čang, Po-tuan (Zhang Boduan 张伯端), též Čang C’-jang (Zhang Ziyang 张紫阳), přezdívkou C’-jang čen-žen (Ziyang zhenren 紫阳 真人), Opravdový člověk purpurového jangu, 984–1082, věhlasný taoistický mistr, jeden z nejvýznamnějších představitelů praktik vnitřní alchymie (nej-tan), zakladatel jižní odnože sekty Cesta dokonání pravé skutečnosti (Nan wu-cu). Z dochovaných stručných životopisů víme, že pocházel z konfuciánské rodiny a dostalo se mu širokého vzdělání z oblasti historie, práva, matematiky, medicíny, vojenství a dalších nauk. Větší část života strávil ve státních službách a jako vojenský úředník působil na různých místech po celé Číně. Naukám taoismu se začal plně věnovat, až když mu bylo kolem 60 let. Mistra, jenž jej zasvětil do taoistického umění transformace životní síly čchi, potkal údajně roku 1069, ve věku 85 let; tímto mistrem měl být legendární nesmrtelný Liou Chaj-čchan. Po deseti letech praktikování napsal Čang své proslulé dílo Wu‑čen‑pchien (Spis o procitnutí k pravé skutečnosti), v němž pomocí metafor popisuje principy procesu vnitřní sublimace životní síly. Toutéž tematikou se zabývá i v krátkém veršovaném spise Ťin‑tan s’‑paj c’ (Jindan sibai zi 金丹四百字), Čtyři sta znaků o zlatém elixíru; toto dílo však někteří autoři považují za falzifikát Paj Jü-čchana, jednoho z Čangových následovníků. Ve svém učení spojoval Čang Po-tuan prvky taoismu s buddhismem a konfucianismem a hlásal potřebu využívat přednosti všech tří učení. Z taoismu využíval postupy vnitřní alchymie, současně ale věřil v možnost náhlého osvícení, jak je popisuje čchanový buddhismus.