Nan wu‑cu (Tao)
Nan wu‑cu (Nan wuzu 南五祖), Pět jižních patriarchů, souhrnné označení pro pětici mistrů jižní větve Cesty dokonání pravé skutečnosti (Čchüan-čen-tao) z období dynastie Sung, jimiž jsou Čang Po-tuan, Š’ Tchaj, Süe Tao-kuang, Čchen Nan a Paj Jü-čchan. Pro tuto školu vnitřní alchymie (nej-tan) je typické pěstování praktik zlatého elixíru (ťin-tan), s důrazem na oboustranné šlechtění těla i ducha (sing-ming) v takové posloupnosti, že primárně je třeba nejprve obnovit vitální síly těla a následně šlechtěním ducha, meditacemi, dosáhnout stavu nesmrtelnosti (sien). V jedné linii školy se uznávala i duální kultivace (šuang-siou), čili používání sexuálních praktik (fang-čung-šu) v počátečním stadiu praxe za účelem spojování a harmonizace jin-jangu. Škola odvozuje svou linii od legendárních nesmrtelných Čung-li Čchüana a Lü Tung-pina (Pa-sien) a jejím hlavním spisem je Čang Po-tuanovo dílo Wu‑čen‑pchien. Její představitelé vyznávali ideu rovnocennosti a potřebnosti tří učení: konfucianismu, taoismu i buddhismu. Pro skupinu se používá též pojmenování Nan-cung (Nanzong 南宗), Jižní praotcové. Přívlastek „jižní“ odkazuje na působiště patriarchů a slouží i k odlišení od severní skupiny mistrů téže linie (Pej wu-cu).