Wu‑čen‑pchien (Tao)
Wu‑čen‑pchien (Wuzhenpian 悟真篇), Spis o procitnutí k pravé skutečnosti, základní dílo jižní školy vnitřní alchymie (Nan wu-cu), jehož autorem je hlavní osobnost této linie Čang Po-tuan; datováno je mezi roky 1075 a 1078. Obsahuje přes 100 básní popisujících symbolickým jazykem principy taoistického pěstování Cesty (siou-tao). Pro metaforický způsob vyjadřování byly později v rámci školy některé pasáže vykládány různým způsobem; zatímco jedni je chápali jako instruktáž pro ryze duchovní cvičení, jiní v nich viděli i návody pro sexuální praktiky duální kultivace (šuang-siou). Základním motivem díla je pomíjivost pozemského lidského života a cesta k duchovní nesmrtelnosti. Té lze dosáhnout pouze získáním zlatého elixíru (ťin-tan) transmutačním procesem ze tří pokladů (san-pao) uvnitř těla, jimiž jsou esence ťing, vitální síla čchi a duch šen. Adept musí nejprve přetavit esenci a čchi, které představují tělesnou podstatu, proto je dokonalé zdraví základním předpokladem úspěšného postupu. Následně teprve může transformovat ducha do prázdnoty a tím dosáhnout nesmrtelnosti (sien). Dílo prý Čang Po-tuan napsal poté, co sám dosáhl realizace na taoistické cestě, čili když mu bylo již přes 90 let.