Čchen, Tchuan (Tao)
Čchen, Tchuan (Chen Tuan 陈抟), ?871–989, nebo ?920–989, slavný taoistický učenec a myslitel. Již v mládí proslul vzděláním, znalostí konfuciánských klasiků, ale i buddhistické filozofie, historie, astronomie či lékařské vědy. Když neuspěl u nejvyšších státních úřednických zkoušek, vzdal se světské kariéry a odešel do wutangských hor (Wu-tang-šan), kde 20 let žil v jeskyni a věnoval se pěstování Cesty (siou-tao). Později působil na posvátné hoře Chua-šan (Wu-jüe). Ač často zván na panovnický dvůr, žil raději v ústraní a zabýval se praktikami vnitřní alchymie (nej-tan). Připisuje se mu, že vyryl do skály diagram zobrazující proces mystického duchovního pročišťování a návratu k prvopočáteční prázdnotě tao (Tchaj-ťi-chu). Pomocí několika rovin kruhů symbolicky zakresluje rafinaci hrubé tělesné čchi do čistého duchovního vědomí. Pověsti o něm říkají, že byl schopen neobyčejně přesně předpovídat budoucnost jedincům na základě fyziognomického rozboru obličeje. Dokonale prý ovládal umění meditace ve spánku, v níž byl schopen setrvávat celé měsíce. Rovněž se považuje za autora jednoho stylu čínských bojových umění zvaného osm metod šestera sjednocení, liou-che pa-fa (liuhe bafa 六合八法). Čchenovo učení se rozšířilo díky jeho žákům a v mnohém z něho čerpala pozdější tradice vnitřní alchymie, populární zejména za dynastie Sung (10. až 13. století). Kromě toho výrazně ovlivnilo při koncipování jeho filozofického systému i významného neokonfuciánského filozofa Čou Tun-iho (Zhou Dunyi 周敦义, 1017–1073).