šuang‑siou (Tao)
šuang‑siou (shuangxiu 双修), „oboustranná kultivace“, „duální kultivace“, pojem taoistické vnitřní alchymie (nej-tan). Označuje se jím postup, při němž se rovnocenně využívají praktiky zacílené jak na pěstování duchovní přirozenosti, tak fyzické podstaty adepta (sing-ming). První z nich tvoří v praxi hlavně kontemplace a meditace ve spojení s celkovou psychohygienou a morální kultivací; jejich účelem je pěstovat ducha a dosáhnout čistoty mysli. Druhé účinkují více na fyziologické úrovni a zacíleny jsou na posílení a transformaci vitální síly čchi; kromě koncentračních se užívají i techniky dechové (sing-čchi) a různá tělesná cvičení. Konečným smyslem praktik je dosáhnout sjednocení duchovní a fyzické podstaty v jejich jemné, tzv. prekosmické kvalitě (sien-tchien), a tím se povznést nad dualitu světa do stavu jednoty. V některých školách pojem duální kultivace označoval sexuální praktiky spojovaní muže a ženy (fang-čung-šu) též za účelem napomoci transformaci jinjangové, duchovní a fyzické podstaty.