fang‑čung‑šu (Tao)
fang‑čung‑šu (fangzhongshu 房中术), „ložnicové umění”, pojmenování pro sexuální praktiky používané v minulosti v některých taoistických školách k dosažení mystického spojení s tao. Pohlavní akt je v nich vnímán jako prostředek výměny ženské jinové a mužské jangové energie a obdoba tvořivého procesu, jímž kosmická síla jin-jang dává vzniknout světu. Výměna energií předpokládá oboustrannou schopnost koncentrace získanou meditacemi. Pro muže je základní podmínkou úspěchu zadržení ejakulace, aby byla v těle uchována a výměnou posílena pohlavní esence (ťing), jež musí být dále meditačními praktikami transformována do jemné kosmické kvality (lien-ťing chua-čchi); tato esence rovněž slouží k posílení mozku (chuan-ťing pu-nao). S ložnicovým uměním bývá spojován mytologický Žlutý císař (Chuang-ti). Legendy o něm říkají, že pro dosažení dlouhověkosti a posléze nesmrtelnosti měl styk s 1 200 dívkami. Historicky známé jsou obřady spojování čchi (che-čchi) v sektě Wu-tou-mi-tao ze 2. století, rituální sexuální styk za účelem tzv. sázení lidí (čung-min), plození dokonalých lidí. Některé školy výměnu energií praktikovaly společnou meditací bez fyzického kontaktu, většinou se však metody fang-čung-šu odmítaly zcela a spojování jin-jangu se chápalo jako vnitřní fyziologicko-duševní proces odehrávající se v těle adepta (nej-tan).