Lao‑c’ siang‑er ču (Tao)
Lao‑c’ siang‑er ču (Laozi Xiang’er zhu 老子想尔注), Siang-erův komentář Lao-c’a, spolu s Knihou nejvyššího míru (Tchaj‑pching‑ťing) patří k základním textům raného taoistického náboženství. Kniha je v religiózním duchu komentovaným výkladem Tao‑te‑ťingu, který v období Východních Chanů (26–206 n. l.) považovala první taoistická sekta Pěti měřic rýže (Wu-tou-mi-tao) za svaté písmo a v tomto duchu i vykládala. Dílo bylo dlouhá staletí známé jen podle názvu, protože jeho text byl ztracen, než byl koncem 19. století objeven v Tunchuangských jeskyních jeden nekompletní exemplář; odhaduje se, že pochází z konce 5. století. Lao‑c’ Siang‑er ču je velmi cenný zdroj informací umožňující studovat religionizaci původního nenáboženského taoistického učení. Tao se v něm ztotožňuje s Lao-c’em, jenž sám je chápán jako božská bytost (Lao-ťün), která může vstupovat v přímý kontakt s lidmi. Význam slova, resp. slov „siang-er“ v názvu není jasný. Jeden výklad říká, že jde o jméno komentátora, Siang-era, jímž má být podle různých interpretací Čang Ling nebo Čang Lu, případně nějaký neidentifikovaný „nesmrtelný“. Druhý výklad vychází z možných významů znaků a volný překlad názvu by pak znamenal „Lao-c’ na tebe myslí“.