Pej‑tou (Tao)
Pej‑tou (Beidou 北斗), Severní naběračka, název souhvězdí Velkého vozu (Velkého medvěda, Ursus maior), nejdůležitější hvězdné konstelace religiózního taoismu. Považuje se za centrum nebes a za sídlo božstva Velkého jediného (Tchaj-i). Je čepem, kolem něhož se otáčí vesmír, a jako takové symbolizuje počátek a konec všech věcí. Na devíti jeho hvězdách žijí v rájích božské bytosti, nesmrtelní. Podle některých představ existují u hvězd jejich pro nás neviditelní souputníci, hvězdy, na nichž žijí manželky panovníků z hlavních hvězd. Jsou to právě ony, které září a osvětlují Velký vůz, takže díky nim jej lze vidět. Pro souhvězdí představují tyto dvojice hvězd jeho jangovou duši chun a jinovou duši pcho. Velký vůz má v taoistických koncepcích korelací mezi nebem a zemí svůj průmět i do lidského těla. Jsou jím tři elixírová pole (tan-tchien) a dále – analogicky ústřednímu umístění Pej-tou na nebesích – centrální část těla, „žlutý palác“, oblast sleziny, orgánu (cang-fu) souvisejícího s prvkem země, jemuž jako jednomu z pětice tvořivých sil vesmíru (wu-sing) odpovídá centrální pozice. Na tato místa se koncentruje pozornost při meditačních cvičeních nebo při rituálech a vyvolávají se představy příslušných božstev. Meditující pak v extatických stavech odchází na pouť ke hvězdám Velkého vozu. Za analogii Pej-tou na zemi, centrum našeho světa, se považuje posvátné pohoří Kchun-lun.