tchaj‑i (Tao)
tchaj‑i (taiyi 太一):
1. „Nejvyšší jednota“, filozofická kategorie, používá se jako synonymum pro prvopočátečního kosmického ducha (jüan-šen), resp. prvopočáteční čchi (jüan-čchi), stav primární jednoty, z níž se jejím rozrůzněním následně vyvíjí nekonečně diferencované bytí. V nejstarších dochovaných textech obsahujících tento pojem, jež jsou k dispozici ze 4. století před n. l., se uvádí, že prvotní substancí, která se rodí z nejvyšší jednoty, je voda.
2. Tchaj-i, Nejvyšší jediné, jméno božstva, jehož uctívání sahá mnoho staletí před náš letopočet a má pravděpodobně kořeny ještě v šamanismu. Patřilo též mezi hlavní božstva, která se vzývala při alchymistických experimentech s výrobou elixíru nesmrtelnosti. Ve 2. století před n. l. mu na císařském dvoře přinášeli oběti jako nebeskému nejvyššímu božstvu, jehož sídlo se umisťovalo na Polárku (Pej-tou). Po dynastii Chan z této pozice ustupuje, stalo se však důležitým božstvem v praxi taoistických náboženských škol. Uctíváno bylo již v sektě Cesta nejvyššího míru (Tchaj-pching-tao) ve 2. století n. l., zejména pak bylo vzýváno ve škole Svrchované čistoty (Šang-čching-pchaj) od 4. století, kde patřilo k hlavním objektům uctívání jak při obřadech obětování (ťiao), tak i při meditačních vizualizacích.