Wang, Čchang-jüe (Tao)
Wang, Čchang-jüe (Wang Changyue 王常月), ?–1680, původním jménem Wang Pching (Wang Ping 王平), přezdívkou Kchun-jang-c’ (Kunyangzi 昆阳子), Mistr jangu hor Kchun-lun, významný představitel a 7. patriarcha lungmenské sekty (Lung-men-pchaj) severní linie taoismu Cesta dokonání pravé skutečnosti (Čchüan-čen-tao). Na taoistickou cestu se dal již v mládí, kdy se stáhl do ústraní před zmatky doby vyvolanými povstáním na konci dynastie Ming. Roku 1628 se stal žákem 6. patriarchy lungmenské linie Čao Fu-janga (Zhao Fuyang 赵复阳), který jej učil, že chce-li člověk dosíci tao (te-tao), musí se postupně osvobodit od všech pout, která ho váží ke světskému životu, a musí vnitřně pochopit nauku zaznamenanou v textech klasiků taoismu. Dalších osm let navštěvoval Wang taoistická poutní místa a učil se u různých mistrů, posléze odešel na horu Chua-šan (Wu-jüe), aby uváděl získané poznatky v praxi. Roku 1655 přišel do hlavního města Pekingu, kde o rok později začal přednášet taoistickou nauku v Klášteře bílých oblaků (Paj-jün-kuan). Počet jeho žáků šel do stovek a věhlas nového mistra se donesl až na panovnický dvůr. Wang se dostal do přízně císaře Šun-č’a (vládl 1644–1662) a díky němu získala i lungmenská sekta výsadní postavení. Roku 1663 odešel se svými učedníky na jih a otevřel nová centra v Nankingu, Chang-čou (Hangzhou) a v horách Wu-tang-šan. Škola Čchüan-čen-tao se takto rozšířila i do jižní a centrální Číny a sekta Lung-men se stala pro následující staletí nejvlivnějším směrem taoismu. Ve svém učení Wang Čchang-jüe zdůrazňoval postupnost vývoje. Nejprve je nutné najít si mistra a stát se členem taoistické komunity, následně je potřebné pročišťovat svoje nitro, odpoutávat se od světských záležitostí, tělesných i duševních žádostí a získávat čistou mysl. Posléze pak mistr pomůže provést adepta třemi stadii, spojenými s dodržováním určitých příkazů a prováděním určitých praktik, jež jej dovedou ke stavu duchovní nesmrtelnosti. Ačkoli Wang kladl důraz i na potřebu udržování dobrého zdravotního stavu a dosažení dlouhověkosti, ideu fyzické nesmrtelnosti odmítal. Taoistickou nauku propojoval i s morálními zásadami konfucianismu a koncepcemi čchanového buddhismu, díky čemuž bylo jeho učení akceptováno jak panovníkem, tak vzdělanci a vyšší společností.