taoistické kláštery (Tao)
taoistické kláštery, centra náboženského života. V počátcích vzniku religiózní formy taoismu kláštery ani klášterní způsob života ještě neexistovaly. Věřící žili v komunitách kolem svých mistrů (tao-š’) a učení se předávalo osobně z mistra na žáka, případně v rodové linii z otce na syna; v komunitách se rovněž prováděly náboženské úkony a obřady. S postupným etablováním se taoistického náboženství začaly být zhruba od 5. století zakládány na posvátných horách a v metropolích první kláštery jako centra náboženského života. Až do doby dynastie Sung (do cca 12. století) nebyl pobyt v klášteře podmíněn opuštěním občanského života. V klášterech žili pohromadě mniši i mnišky, ženatí kněží i s rodinami, stejně jako věřící dodržující celibát. Striktní monastický řád požadující vzdát se světského života a celibát zavedli až v klášterech sekty Cesta dokonání pravé skutečnosti (Čchüan-čen-tao) od 12.–13. století. Každodenní život v klášterech vyplňovalo studium posvátných textů, modlitby, meditace a práce na běžné údržbě, pěstování potravin apod. Mniši kromě toho pomáhali okolnímu obyvatelstvu jako vyhlášení lékaři, vykonávali obřady např. při úmrtích, narození či svátcích, poskytovali věštecké rady. Každý klášter měl pravomoci stanovit si vlastní regule a tresty za jejich nedodržování; ty sahaly od klečení v modlitbách, přes degradování, zmrskání, vyloučení z kláštera až po upálení, k čemuž došlo v jednom případě roku 1946. Taoistické sakrální stavby se velikostí pohybují od menších svatostánků až po velké klášterní komplexy. Ty bývají postaveny na obdélníkovém půdorysu a jsou obehnány zdivem. Vnitřní prostor za vstupní branou se obvykle člení na několik nádvoří oddělených příčně postavenými budovami chrámů zasvěcených jednotlivým božstvům. Chrámy jsou většinou dřevěné, ve městech často i zděné. Podél obvodových zdí stojí nižší hospodářské budovy a ubikace. V zadní části areálu bývá často park s umělými skálami, jezírky a klikatými pěšinkami. Za nejstarší taoistický klášter v Číně se považuje Lou-kuan-tchaj, který stojí v místech, kde podle legendy měl Lao-c’ předat své učení sepsané do díla Tao‑te‑ťing. Největší rozmach klášterního života byl za dynastie Tchang, kdy v zemi působilo 1 687 taoistických klášterů. Hlavním klášterem v současnosti a sídlem ústředního orgánu taoistické církve, Taoistické asociace (Tao-ťiao sie-chuej), je Klášter bílých oblaků (Paj-jün-kuan) v Pekingu.