Lung‑men‑pchaj (Tao): Porovnání verzí

m (Opravený odkaz)
 
Řádek 1: Řádek 1:
−
<span id="entry">Lung‑men‑pchaj</span> (Longmenpai 龙门派), sekta Dračí brány, patří mezi hlavní sekty školy Cesta dokonání skutečnosti (Čchüan-čen-pchaj) působící hlavně v severní Číně. Založil ji ve 13. století [[Čchiou Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]], jeden ze Sedmi severních opravdových ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-žen]]), učedníků a pokračovatelů zakladatele školy [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-janga]]. Jméno dostala podle místa, kde Čchiou dlouhodobě pobýval a věnoval se praktikám pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]) – jeskynního komplexu Dračí brána, Lung-men, poblíž někdejšího hlavního města Luo-jangu. Časem se sekta rozšířila po celé zemi a stala se jedním z nejvlivnějších taoistických proudů. Výsadní postavení měla zejména za mongolské dynastie Jüan (13.–14. století), především díky morální autoritě Čchiou Čchu-ťiho, který si dokázal naklonit samotného panovníka Čingischána. Za následující dynastie Ming (14.–17. století) její význam poklesl a znovu se etablovala díky úsilí reformátora [[Wang, Čchang-jüe (Tao)|Wang Čchang-jüea]] v polovině 17. století. Zpočátku tento směr představovaly spíše komunity taoistů poustevnicky žijících na posvátných horách, postupnou integrací si vytvořila své klášterní struktury a linii patriarchů. Pro školu je typické provádění praktik vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), snaha dosáhnout vyčištění a ztišení mysli ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) a dále spojování prvků učení taoismu, konfucianismu a buddhismu.
+
<span id="entry">Lung‑men‑pchaj</span> (Longmenpai 龙门派), sekta Dračí brány, patří mezi hlavní sekty školy Cesta dokonání skutečnosti (Čchüan-čen-pchaj) působící hlavně v severní Číně. Založil ji ve 13. století [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]], jeden ze Sedmi severních opravdových ([[Pej čchi‑čen (Tao)|Pej čchi-žen]]), učedníků a pokračovatelů zakladatele školy [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-janga]]. Jméno dostala podle místa, kde Čchiou dlouhodobě pobýval a věnoval se praktikám pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]) – jeskynního komplexu Dračí brána, Lung-men, poblíž někdejšího hlavního města Luo-jangu. Časem se sekta rozšířila po celé zemi a stala se jedním z nejvlivnějších taoistických proudů. Výsadní postavení měla zejména za mongolské dynastie Jüan (13.–14. století), především díky morální autoritě Čchiou Čchu-ťiho, který si dokázal naklonit samotného panovníka Čingischána. Za následující dynastie Ming (14.–17. století) její význam poklesl a znovu se etablovala díky úsilí reformátora [[Wang, Čchang-jüe (Tao)|Wang Čchang-jüea]] v polovině 17. století. Zpočátku tento směr představovaly spíše komunity taoistů poustevnicky žijících na posvátných horách, postupnou integrací si vytvořila své klášterní struktury a linii patriarchů. Pro školu je typické provádění praktik vnitřní alchymie ([[nej‑tan (Tao)|nej-tan]]), snaha dosáhnout vyčištění a ztišení mysli ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) a dále spojování prvků učení taoismu, konfucianismu a buddhismu.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''<br />

Aktuální verze z 18. 9. 2026, 21:06

Lung‑men‑pchaj (Longmenpai 龙门派), sekta Dračí brány, patří mezi hlavní sekty školy Cesta dokonání skutečnosti (Čchüan-čen-pchaj) působící hlavně v severní Číně. Založil ji ve 13. století Čchiou Čchu-ťi, jeden ze Sedmi severních opravdových (Pej čchi-žen), učedníků a pokračovatelů zakladatele školy Wang Čchung-janga. Jméno dostala podle místa, kde Čchiou dlouhodobě pobýval a věnoval se praktikám pěstování Cesty (siou-tao) – jeskynního komplexu Dračí brána, Lung-men, poblíž někdejšího hlavního města Luo-jangu. Časem se sekta rozšířila po celé zemi a stala se jedním z nejvlivnějších taoistických proudů. Výsadní postavení měla zejména za mongolské dynastie Jüan (13.–14. století), především díky morální autoritě Čchiou Čchu-ťiho, který si dokázal naklonit samotného panovníka Čingischána. Za následující dynastie Ming (14.–17. století) její význam poklesl a znovu se etablovala díky úsilí reformátora Wang Čchang-jüea v polovině 17. století. Zpočátku tento směr představovaly spíše komunity taoistů poustevnicky žijících na posvátných horách, postupnou integrací si vytvořila své klášterní struktury a linii patriarchů. Pro školu je typické provádění praktik vnitřní alchymie (nej-tan), snaha dosáhnout vyčištění a ztišení mysli (čching-ťing) a dále spojování prvků učení taoismu, konfucianismu a buddhismu.

Vladimír Ando