Čang, Šeng (Tao)
Čang, Šeng (Zhang Sheng 张盛), 3. století n. l., pravnuk zakladatele religiózního taoismu Čang Linga a v pořadí 4. nebeský mistr (tchien-š’). Na sklonku dynastie Chan se přemístil s posvátnými nástupnickými insigniemi zpátky na východ Číny, do hor Lung-chu-šan, kde se údajně předtím jeho praděd věnoval praktikám taoistické vnitřní kultivace (nej‑š’). Od té doby bylo Lung-chu-šan nepřetržitě sídlem nebeských mistrů až do roku 1949, kdy nebeský mistr 63. generace Čang En-pchu uprchl před komunistickým režimem na Tchaj-wan.