Čchiou Čchu‑ťi (Tao)
Čchiou Čchu‑ťi (Qiu Chuji 丘处极), 1148–1227, též Čchiou Čchang-čchun (Qiu Changchun 丘长春), Čchiou Věčné jaro, čestný titul Čchang-čchun čen-žen (Changchun zhenren 长春真人), Opravdový člověk Věčné jaro; významný taoista z doby dynastií Ťin a Jüan, nejznámější ze sedmi pokračovatelů (Pej čchi-čen) zakladatele Cesty dokonání pravé skutečnosti Wang Čchung-janga, zakladatel sekty Dračí brány (Lung-men-pchaj). Na dráhu taoistického hledače Cesty se vydal v 19 letech, rok poté se stal žákem Wang Čchung-janga. Později strávil třináct let pěstováním Cesty v jeskyních Dračí brány. Kromě provádění praktik vnitřní kultivace věřil, že získání zlatého elixíru (ťin-tan) jako prostředku k dosažení nesmrtelnosti je podmíněno i konáním dobra ve prospěch jiných. Jeho věhlas mu přinesl i pozvání na dvůr císařů za obou dynastií. Roku 1219 pro něho vyslal posla s pozváním císař Tchaj-cu, čili Čingischán, první císař Mongoly později založené dynastie Jüan. Přes vysoký věk se rok nato vydal sedmdesátiletý Čchiou s 18 žáky na dlouhou cestu na západ až do dnešního Afghánistánu s úmyslem požádat Čingischána, aby zastavil krvavé války v zemi. Byla to velká odvaha, žádat mírumilovnost od panovníka, pro něhož válka a zabíjení byly samozřejmostí. Starý taoista však učinil tak hluboký dojem, že mu vládce udělil titul „Čchiou nesmrtelný“, pověřil jej správou nad taoistickou církví a tu osvobodil od placení daní. Po návratu do Pekingu roku 1224 žil Čchiou až do smrti v Klášteře věčného jara (dnešní Klášter bílých mraků, Paj-jün-kuan), který se stal centrem Cesty dokonání pravé skutečnosti. V duchu svého altruismu zachránil Čchiou desetitisíce lidí před otroctvím u Mongolů tím, že využil svého pověření a přijímal je za členy své sekty. Za více než sto let vlády dynastie Jüan se tato sekta stala dominantní v rámci taoistické církve na severu Číny. Čchiou je autorem několika děl zabývajících se především taoistickou kultivací; jsou obsažena v kanonické sbírce Tao‑cang.