Chuaj‑nan‑c’ (Tao)
Chuaj‑nan‑c’ (Huainanzi 淮南子), Mistr z Chuaj-nanu, významný filozofický text z počátku dynastie Chan zkompilovaný někdy krátce před rokem 139 před n. l. a přezdívka jeho editora Liou Ana (Liu An 刘安, ?179–122 před n. l.), prince z Chuaj-nanu a vnuka zakladatele chanské dynastie, císaře Kao-tiho (Gaodi 高帝, vládl 206–194 před n. l.). Toto fundamentální dílo pro poznávání myšlení raného období dynastie Chan tvoří soubor statí a rozprav učenců a mágů (fang-š’) shromážděných na dvoře kolem prince. Nejstarší edice pochází od komentátora Sü Šena (Xu Shen 许慎) z první poloviny 2. století n. l., dnešní verze textu je z 11. století. Z původního díla existuje 21 tzv. Vnitřních spisů Nej‑šu (Neishu 内书), další části, Střední spisy Čung‑šu (Zhongshu 中书) a Vnější spisy Waj‑šu (Waishu 外书), se nedochovaly. Obsahově je rozpětí jednotlivých kapitol poměrně široké, zabývají se učeními taoismu, jin-jangu a pěti hybatelů (wu-sing), ale jsou zde i pojednání o historii, mytologii, zeměpise, astronomii či o umění vládnout. Tematicky nejobsáhlejší jsou kapitoly týkající se taoistické kosmogonie a filozofie, s početnými odkazy na klasická díla Lao‑c’ a Čuang‑c’. Následující ukázka přibližuje typické raně taoistické kosmologické rozvahy o tajemné povaze původu vesmíru:
POJEDNÁNÍ O POČÁTKU A REALITĚ
Byl počátek.
Byl počátek toho, co předcházelo tomuto počátku.
Byl počátek toho, co předcházelo počátku tohoto počátku.
VÝKLAD SLOV „BYL POČÁTEK“ JE TENTO:
Byla energie, jež dosud neměla formu,
ani jakýkoliv viditelný tvar kořene, semene nebo zárodku.
Avšak již tehdy, v těchto podmínkách rozlehlosti a nehmatatelnosti byla zřejmá touha vyrůst v život.
Věci se však ještě nezformovaly.
VÝKLAD SLOV „BYL POČÁTEK TOHO, CO PŘEDCHÁZELO TOMUTO POČÁTKU“ JE TENTO:
Nejprve sestoupila vitální síla nebes
a společně s ní se vznesla vzhůru vitální síla země.
Prvky jin a jang se spojily a putovaly kosmem
vzájemně se pronásledujíce a prolínajíce.
Putovaly sem a tam
spojujíce se ve své pasivitě a aktivitě, pronásledujíce se,
nadány energií a souladem, rozlučujíce se a opět se setkávajíce. Toužily po spojení s jevy a věcmi,
i když ještě žádných tvarů nebylo.
VÝKLAD SLOV „BYL POČÁTEK TOHO, CO PŘEDCHÁZELO POČÁTKU TOHOTO POČÁTKU“ JE TENTO:
Nebesa chovala v sobě harmonii, ještě však nesestoupila.
Země chovala v sobě vitální sílu, ještě však nevystoupila vzhůru. Byla prázdnota –
tichá, osamělá, mlžná,
nemající obdoby.
Životodárné fluidum
plulo sem a tam bez určení.
(Prameny života, Vyšehrad 1982).