Kchou, Čchien-č’ (Tao)

Kchou, Čchien-č’ (Kou Qianzi 寇谦之), 365–448, reformátor taoistické církve. Byl stoupencem Cesty nebeských mistrů (Tchien-š’-tao) a už od mládí se věnoval praktikám dlouhověkosti (čchang-šeng pu-s’), včetně poustevnického života v horách. Jako hledač pravé Cesty se cítil velmi znepokojen tehdejším úpadkem taoismu. Roku 415 oznámil, že se mu zjevil Lao-c’, prohlásil jej „nebeským mistrem“ (tchien-š’) a předal mu posvátné návody k pravému učení. Dále jej měl vyzvat k tomu, aby zastavil šíření falešného učení tří Čangů (Čang Ling, Čang Cheng, Čang Ťiao), protože je-li podstatou tao čirost a prázdnota, co společného s ní mohou mít podivné rituály, sexuální praktiky (čung-min) či vybírání pěti měřic rýže (Wu-tou-mi-tao) jako poplatku pro taoistické kněží, které byly v té době běžné? Podle Kchoua pěstování Cesty v první řadě znamená zušlechťovat svůj charakter, konat dobré skutky, věnovat se vnitřním uměním (nej-kung) a dodržovat správnou dietu. Kchou dále do taoismu začlenil etické principy konfucianismu reflektující vztahy mezi podřízenými a nadřízenými, čímž jej učinil přijatelnějším i pro vyšší vrstvy. Roku 423 přišel s prohlášením, že se mu zjevil prapravnuk Lao-c’a, předal mu posvátné texty, zasvětil jej do tajných praktik a přikázal mu, aby napomohl vládci zavést v říši „nejvyšší mír“. Kchou poté navštívil císaře dynastie Severní Wej a daroval mu posvátné texty. Postupně se mu podařilo získat přízeň panovníka a jeho vlivného konfuciánského rádce a přesvědčit je o škodlivosti konkurenčního buddhismu – jenž v té době měl dosti vlivné mocenské i majetkové postavení – do té míry, že taoismus byl roku 440 prohlášen státním náboženstvím. Zároveň tím ovšem nechtěně inicioval pronásledování buddhismu, které posléze gradovalo od jeho zákazu (kolem 440 n. l.) přes konfiskaci majetku až po vyvražďování mnichů (445). Kchouem reformovaný směr taoismu se v literatuře nazývá i novou Cestou nebeských mistrů (Sin Tchien-š’-tao, Xin Tianshidao 新天师道) nebo severní Cestou nebeských mistrů (Pej Tchien-š’-tao, Bei Tianshidao 北天师道).

Vladimír Ando