Pa‑sien (Tao)
Pa‑sien (Baxian 八仙), Osm nesmrtelných, v taoistické i lidové mytologii velmi oblíbená skupina nesmrtelných bytostí (sien), božstev, z nichž některé jsou historickými či polohistorickými postavami. Legendy o nich začaly kolovat ústně mezi lidem od doby dynastie Tchang (7.–10. století), posléze tito nesmrtelní vstoupili i do literárních děl či se stali předmětem mnoha jiných uměleckých ztvárnění, např. na malbách, porcelánu, čajových konvičkách, vějířích apod. Skupina, jak ji známe dnes, se ustálila od dynastie Ming, kdy ji v 16. století ve svém populárním vyprávění o putování osmi nesmrtelných na východ zobrazil spisovatel Wu Jüan-tchaj (Wu Yuantai 吴元泰). V Číně jsou tito nadpřirozenými schopnostmi obdaření světci symbolem štěstí, ochraňují rodinu, přinášejí jí spokojenost, mír, potomky a bohatství. Symbolizují rovněž osm světových stran nebo osm životních stavů: mládí a stáří, chudobu a bohatství, prostý lid a šlechtu, ženský a mužský princip. Skupinu tvoří:
Čung‑li Čchüan (Zhongli Quan 钟离权), který je někdy považován za neformálního vůdce skupiny a jejího nejstaršího člena (podle jiných verzí je ovšem vůdcem Lü Tung-pin a nejstarším členem Li Tchie-kuaj). Říká se mu též Chanský Čung-li, Chan Čung-li (Han Zhongli 汉钟离), neboť měl žít za dynastie Chan; jiná verze ovšem říká, že šlo o skrytě žijícího taoistu z konce dynastie Tchang. Je známý i pod přezdívkou Mistr patriarcha pravého jangu, Čeng-jang cu-š’ (Zhengyang zushi 正阳祖师). Zobrazován bývá jako statný muž s pleší a vousy až k pupku, často s obnaženým břichem a hrudí; jeho symbolem je vějíř z palmového listu nebo ptačího peří. Legenda praví, že první dny po narození nejedl a nevydal ani hlásku, sedmý den se pak náhle postavil a prohlásil, že jednoho dne se vznese na nebesa. Příběhů o tom, jak se stal světcem, je více. Jeden říká, že byl vojevůdcem, který poté, co v bitvě s nepřátelskými kmeny na severu ztratil všechny muže, odešel do ústraní do hor. Tam potkal světce Wang Süan-fua, od něhož se mu dostalo zasvěcení do nesmrtelnosti. Podle jiného se mu při meditaci zjevila nefritová nádoba s návodem na nesmrtelnost a poté, co návodu uposlechl, vznesl se na oblaku do říše nesmrtelných.
Li tchie‑kuaj (Li Tieguai 李铁拐), Li Železná berle, nebo též Tchie‑kuaj Li (Tieguai Li 铁拐李). Podle legendy ho do tajů umění nesmrtelnosti zasvětil samotný zbožštělý Lao-c’ (Tchaj-šang Lao-ťün) a další božstvo, Královna matka západu (Si-wang-mu). Mezi osmi nesmrtelnými vystupuje jako patron nemocných, starých a slabých, jeho symboly jsou železná berle a baňatá tykev, v níž nosí léčivé přípravky. Někdy z ní vychází pára symbolizující světcovu éterickou duši chun, která může být beztvará, ale i v podobě jeho miniaturního dvojníka. Na zobrazeních mívá Li podobu mrzáka s deformovanou hlavou, temným obličejem, vyvalenýma očima a zchromlou nohou. Příběh jeho cesty k nesmrtelnosti vypráví, že původně býval sličný mladý muž, plně oddaný taoistickým praktikám, jehož duchovním vůdcem byl samotný Nejvyšší pán a vládce Lao (Tchaj-šang Lao-ťün). Ten jej jednou pozval k návštěvě na posvátnou horu Chua-šan (Wu-jüe). Předtím, než se pohroužil do meditace, požádal Li svého učedníka, aby o jeho tělo pečoval sedm dní a poté, nevrátí-li se do té doby, je spálil. Jenomže učedník musel šestý den odejít za svou smrtelně nemocnou matkou, a proto mistrovo tělo, jež nejevilo žádné známky života, spálil o den dříve. Když se pak duch Liho na sedmý den vrátil a nenašel své tělo, musel hledat nějaké jiné, do něhož by se vtělil. Příležitost se mu naskytla v podobě žebráka, který právě zemřel. Nový ošklivý vzhled se ale Liovi vůbec nelíbil a nechtělo se mu v něm přebývat. Přesvědčila jej až prosba Lao-c’a, aby v novém těle zůstal a využil svých schopností k pomáhání lidem. Věnoval mu železnou berlu, aby se mu lépe chodilo, a zlatou pentli na uchycení zašmodrchaných vlasů.
Lü tung‑pin (Lü Dongbin 吕洞宾), vlastním jménem Lü Jen (Lü Yan 吕岩), přezdívkou Mistr čirého jangu, Čchun-jang-c’ (Chunyangzi 纯阳子); známý je i jako Patriarcha Lü, Lü-cu (Lüzu 吕祖). Nejznámější z osmi nesmrtelných, současně jeden z pěti mistrů severní větve taoismu (Pej wu-cu) a významný představitel školy vnitřní alchymie (nej-tan). Jeho idealizované životopisy uvádějí, že se narodil za dynastie Tchang, 14. dne 4. lunárního měsíce ve 14. roce císařské éry Čen-jüan (798 n. l.). Od mládí vynikal zálibou ve studiu konfuciánských klasiků a v duchu rodinné tradice se pokoušel získat místo v císařském úřednickém aparátu. Pověst o jeho vstupu mezi nesmrtelné praví, že když se jednou vracel domů z nevydařené zkoušky na post státního úředníka, natrefil na taoistu – jímž měl být Čung-li Čchüan –, který si vařil v kotlíku kaši. Čung-li mu nabídl podhlavník, aby si odpočinul. Lü usnul a zdál se mu sen, že úspěšně složil zkoušky, získal úřad na císařském dvoře, oženil se a stal se prvním ministrem. Po třiceti letech úspěšného života byl však v důsledku intrik a nepatrného prohřešku vůči dvorské etiketě poslán do vyhnanství a jeho rodina skončila v naprosté bídě a opovržení. Když – poté, co takto prožil celý svůj život ve snu – Lü procitl, kaše ještě ani nebyla dovařena. Tehdy Lü prozřel a uvědomil si, že lidský život je jenom jako sen a všechno pachtění za světskou slávou a majetkem nemá žádnou cenu. Opustil tedy rodinu a odešel s Čung-li Čchüanem do posvátných hor Čung-nan-šan věnovat se pěstování Cesty a alchymistickým naukám vytváření zlatého elixíru (ťin-tan). Lü Tung-pin bývá zobrazován jako učenec ušlechtilého vzhledu; na zádech má připevněný kouzelný meč, jenž slouží k zahánění démonů, ale i překonání žádostí, tužeb a nevědomosti. Poté, co jím pobil démony, vrhl Lü meč na nebesa, kde se proměnil v draka, na němž může odlétat do nebe. Lü je uváděn jako autor více děl s taoistickou tematikou, která jsou součástí sbírky Tao‑cang, rovněž je známý jako básník. Právě jemu připisovaná pojednání o vnitřní alchymii, do níž přenesl techniky a kategorie vnější alchymie (waj-tan), zásadním způsobem ovlivnila další směřování taoismu v období následujících dynastií Sung a Jüan.
Čang kuo (Zhang Guo 张果), nebo též Čang kuolao (Zhang Guo-lao 张果老), Stařec Čang Kuo, údajně taoistický alchymista z období dynastie Tchang, který poustevničil v horách Čung-tchiao-šan (Zhongtiao Shan 中条山) ve střední Číně. O sobě prý tvrdil, že je mu několik set let a že v předešlé inkarnaci působil jako ministr na dvoře mytického císaře Jaa, jehož tradice umisťuje do 26. století před n. l. V příbězích o Čangovi se vypráví, že vlastnil bílého osla, na němž mohl sedě čelem vzad urazit denně tisíce mil. Chtěl-li si odpočinout, poskládal osla na tloušťku papírového ubrousku a složil do kapsy; pro zpětnou přeměnu jej stačilo pokropit vodou. Tomuto světci se připisují neobvyklé dovednosti v taoistických uměních pěstování čchi, schopnost oživovat mrtvé či dlouhodobě žít bez příjmu potravy (pi-ku). Mimoto byl vyhlášený i svou zálibou ve výrobě vína a různých likérů, které i ostatní nesmrtelní rádi popíjeli, veříce jejich léčivým účinkům. Jedna z legend o Čangovi praví, že jej ve 23. roce svého panování (735 n. l.) přizval na dvůr císař Süan-cung, aby mu svěřil řízení císařské akademie. Když se ptal dvorního taoistického mága, kdo Čang vlastně je, mág odpověděl, že to sice ví, ale neodváží se pravdu vyslovit, protože by byl namístě mrtev. Zachránilo by ho prý jenom, kdyby císař, prostovlasý a bos, poprosil Čanga o prominutí za prozrazení tajemství. Když mu to panovník přislíbil, mág pravil, že Čang je bílý duchovní netopýr, který povstal z primárního chaosu (chun-tun); nato ihned padl mrtvý na zem. Poté, co pak císař požádal Čang Kuoa o odpuštění, ten pokropil mrtvého vodou a mág opět ožil. Na zobrazeních mívá u sebe Čang tzv. rybí buben, řehtačku z bambusové trubice, v níž jsou dvě paličky, kterými se na nástroj tluče. Lidé se na tohoto nesmrtelného obracejí se žádostí o pomoc, když touží mít mužského potomka, pokračovatele rodu.
Chan siang‑c’ (Han Xiangzi 韩湘子), Mistr Chan Siang, se považuje za synovce proslulého tchangského literáta a státníka Chan Jüa (768–824). V mládí se prý učil taoistickým naukám u dalšího z nesmrtelných Lü Tung-pina. Příběhy o něm vyprávějí, že strýc z něj chtěl mít konfuciánského hodnostáře, proto jej vodil na bankety honorace, kde se však nezkrotný synovec místo toho, aby se vlichocoval do přízně, prezentoval nadpřirozenými úkazy, třeba tím, že naléval hostům vína z bezedného džbánu, který zůstával plný, i když už všichni byli opilí. Jednou nechal Chan vykvést v zimě květy, na jejichž lupíncích se objevila ve znacích napsaná báseň: „Mračna rovně plní hory Čchin-ling, / kdepak je teď rodný dům? / Sníh zavál průsmyk Lan, / nechce kupředu kráčet kůň.“ Chan tvrdil svému strýci, že verše právě pro něj přinášejí nepříznivé poselství, ten tomu ale odmítl uvěřit. Nějakou dobu nato Chan Jü kvůli nesouhlasu s císařem upadl v nemilost a byl dočasně přemístěn na nižší post mimo hlavní město. Když procházeli průsmykem v horách Čchin-ling, přepadla je tak silná sněžná bouře, že i koně odmítli postupovat dál. Vtom se náhle zjevil Chan Siang, aby pomohl strýcově rodině překročit průsmyk. Když se jej Chan Jü zeptal, kde se nacházejí, odpověď zněla – v průsmyku Lan. Chan Siang-c’ je patronem hudebníků a jeho symbolem je flétna nebo kytice květů.
Cchao kuo‑ťiou (Cao Guojiu 曹国舅), Cchao Císařský synovec, vlastním jménem Cchao I (Cao Yi 曹佾), měl být mladším bratrem císařovny, manželky sungského císaře Žen-cunga (1022–1063). Jeho mladší bratr byl velmi prostopášné a neurvalé povahy, za přestupky se ho však nikdo neodvažoval potrestat, protože měl vlivné konexe. Když se nakonec dopustil vraždy, Cchao už nedokázal unést hanbu, která dopadala na celou rodinu, opustil svůj úřad a odešel do hor, kde žil jako poustevník. Tam prý pod vedením Lü Tung-pina a Čung-li Čchüana dosáhl i on nesmrtelnosti. Cchaovým symbolem jsou kastaněty.
Lan cchaj‑che (Lan Caihe 蓝采和) bývá zobrazován jako mladý muž s ženskými rysy nebo jako chlapec, někdy i jako dívka. V příbězích je popisován jako bláznivý žebrák obutý v jedné botě, který v létě chodil teple oblečen a v zimě se válel nahý na sněhu, přičemž se mu kouřilo z těla. Peníze, které mu lidé dávali, táhl za sebou navlečené na provázku, a pokud je zrovna nepoztrácel, většinu z nich propil nebo je rozdal chudákům. Při žebrání prozpěvoval: „Krásný obličej je jen jak strom, jenž se na jaře zazelená, / jakpak by krása jeho zůstat mohla věčná a nezměněná?“, aby lidem připomínal pomíjivost života a nabádal je k hledání soužití s tao. Jeho mistrem na cestě k nesmrtelnosti měl být Li Železná berle. Mezi nesmrtelné vstoupil Lan tak, že jednoho dne, když zrovna pobýval v hospodě, odhodil náhle své svršky na zem a vznesl se na jeřábovi do nebes. Symbolem tohoto světce je košík plný kouzelných květin.
Che sien‑ku (He Xiangu 何仙姑), Nesmrtelná dívka Che, vlastním jménem Che Čchiung (He Qiong 何琼), je jedinou ženskou zástupkyní v osmičce nesmrtelných. Měla žít v chudé rodině někdy za dynastie Tchang na jihu Číny. Jednou, když jí bylo 13 let, šla sbírat čajové lístky. Na cestě potkala nesmrtelného Lü Tung-pina a poté se jí zdál sen, v němž pozřela kouzelný prášek. Od té doby měla schopnost létat a provádět různá kouzla. Její sláva se rozšířila po celé zemi a pozvali ji i na císařský dvůr. Ač se tam vypravila, nikdy už nedorazila, protože se cestou vznesla na nebesa a přidala se k nesmrtelným. Na vyobrazeních drží Che v ruce lotosový květ symbolizující čistotu, je patronkou rodinného štěstí a domácích prací.