Pao‑pchu‑c’ (Tao)
Pao‑pchu‑c’ (Baopuzi 抱朴子), Mistr objímající prostotu, hlavní dílo taoisty Ke Chunga a současně i autorova přezdívka. Rozsáhlý text se dělí do dvou částí, na 20 Vnitřních kapitol, Nej‑pchien (Neipian 内篇), a 50 Vnějších kapitol, Waj‑pchien (Waipian 外篇). Vnitřní se zabývají taoistickými tématy, rozvahami nad mysteriózní povahou prapůvodu veškerenstva, praktikami nesmrtelnosti (sien), pěstování života (jang-šeng), alchymickými prostředky výroby elixíru nesmrtelnosti (waj-tan), aplikací talismanů (fu-lu) vůči zlým silám atd. Ke Chung věřil v možnost dosažení fyzické nesmrtelnosti a za hlavní prostředek jejího dosažení považoval uživání elixírů (tan) a provádění meditací zaměřených na uchopení jediného (šou-i), jednolité povahy tao. Všechny ostatní metody podle něj pouze pomáhají uchovávat zdraví a prodloužit si život. Za zcela kardinální podmínku úspěšné praxe považuje nalezení zasvěceného mistra, protože jedině ten může provést adepta úskalími cesty. Spolu s prováděním různých praktik však musí adept bezpodmínečně šlechtit i svůj charakter, být čestný, mírumilovný, humánní atd. Aby se stal nesmrtelným (sien) alespoň nejnižší kategorie, musí nashromáždit v nepřerušené řadě nejméně 300 dobrých skutků; sebemenší prohřešek znamená anulování celé série a je nutno začít odznovu. Pro dosažení nesmrtelnosti nejvyšší kategorie je zapotřebí vykonat 1 200 dobrých skutků. Vnější kapitoly se zabývají náměty vlastními konfuciánské tradici. V jejich intencích Ke Chung zdůrazňuje potřebu vzdělávání a získání širokého rozhledu v různých oblastech. Když člověk rozevírá knihy ke studiu, je to podle něj, jako když se rozestoupí oblaka a vyjde slunce; vše je poté jasně vidět. Na rozdíl od raných taoistů, kteří hlásali ideu rovnosti všech bytostí, Ke Chung akceptuje hierarchizaci společnosti jako přirozený řád věcí. Nerozlišenost a jednota jsou vlastní pouze tao, ovšem všechny existence, které z něj vznikly, jsou rozrůzněné, některé mají místo nahoře, jiné dole, a proto je to stejné i mezi lidmi. Vládce a úředníci musí jít ostatním příkladem vzděláním i ctnostmi, samotné morální vedení však není dostačující, je nutné zároveň mít jasné zákony a tresty za jejich porušení. Vnitřně může být člověk taoistou a věnovat se pěstování života, zatímco zevně současně může své nabyté schopnosti a ctnosti plně využívat ve prospěch celku. Taoismus svou koncepcí nezasahování (wu-wej) chrání společnost před tím, aby se dostala do zmatku. Pokud už chaos nastane, konfucianismus souborem etických a společenských norem napomáhá zase obnovit pořádek; takto se obě učení harmonicky doplňují. Text Pao‑pchu‑c’ představuje hlavní zdroj pro poznávání taoismu v jižní Číně předtím, než se zde začal od 4.–5. století více projevovat vliv severní tradice nebeských mistrů (Tchien-š’-tao) a než zde vznikly školy Svrchované čistoty (Šang-čching-pchaj) a Kouzelného drahokamu (Ling-pao-pchaj).