Pej čchi‑čen (Tao): Porovnání verzí
imported>ZRN |
m (Opravený odkaz) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Pej čchi‑čen</span> (Bei qizhen 北七真), Sedm severních opravdových, označení pro sedm mistrů Cesty dokonání skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), pokračovatelů zakladatele linie [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-janga]]. Jsou jimi: [[Čchiou Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]], [[Tchan, Čchu-tuan (Tao)|Tchan Čchu-tuan]], [[Liou, Čchu-süan (Tao)|Liou Čchu-süan]], [[Ma, Jü (Tao)|Ma Jü]], [[Chao, Ta-tchung (Tao)|Chao Ta-tchung]], [[Wang, Čchu-i (Tao)|Wang Čchu-i]] a [[Sun, Pu-er (Tao)|Sun Pu-er]]. Roku 1296 jim císař Š’-cu udělil čestný titul [[čen‑žen (Tao)|čen-žen]], „opravdový člověk“. Skupinu původně představoval Wang Čchung-jang a šest jeho žáků, roku 1310 však císař Wu-cung vyzdvihl do pozice „vládce“ Wanga, jakožto zakladatele a vůdce, a skupina byla doplněna o manželku Ma Jüa, Sun Pu-er. Členové skupiny původně vesměs pocházeli z rodin honorace, ale v dobách válečných zmatků, kdy si Čínu podrobovali severští nomádi, odešli do ústraní, aby se věnovali taoistickému pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]); postupně se stali všichni žáky Wang Čchung-janga, který tehdy působil na Šantungském poloostrově. Po smrti mistra šířili každý po své linii dále jeho učení v různých částech střední a severní Číny. Společným rysem jejich škol bylo kladení důrazu na pěstování vnitřní čistoty ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) a metod tavení čchi ([[lien‑čchi (Tao)|lien-čchi]]), spojování taoismu s konfucianismem a buddhismem a altruistický přístup k lidem. |
+ | <span id="entry">Pej čchi‑čen</span> (Bei qizhen 北七真), Sedm severních opravdových, označení pro sedm mistrů Cesty dokonání skutečnosti ([[Čchüan‑čen‑tao (Tao)|Čchüan-čen-tao]]), pokračovatelů zakladatele linie [[Wang, Čchung-jang (Tao)|Wang Čchung-janga]]. Jsou jimi: [[Čchiou, Čchu‑ťi (Tao)|Čchiou Čchu-ťi]], [[Tchan, Čchu-tuan (Tao)|Tchan Čchu-tuan]], [[Liou, Čchu-süan (Tao)|Liou Čchu-süan]], [[Ma, Jü (Tao)|Ma Jü]], [[Chao, Ta-tchung (Tao)|Chao Ta-tchung]], [[Wang, Čchu-i (Tao)|Wang Čchu-i]] a [[Sun, Pu-er (Tao)|Sun Pu-er]]. Roku 1296 jim císař Š’-cu udělil čestný titul [[čen‑žen (Tao)|čen-žen]], „opravdový člověk“. Skupinu původně představoval Wang Čchung-jang a šest jeho žáků, roku 1310 však císař Wu-cung vyzdvihl do pozice „vládce“ Wanga, jakožto zakladatele a vůdce, a skupina byla doplněna o manželku Ma Jüa, Sun Pu-er. Členové skupiny původně vesměs pocházeli z rodin honorace, ale v dobách válečných zmatků, kdy si Čínu podrobovali severští nomádi, odešli do ústraní, aby se věnovali taoistickému pěstování Cesty ([[siou‑tao (Tao)|siou-tao]]); postupně se stali všichni žáky Wang Čchung-janga, který tehdy působil na Šantungském poloostrově. Po smrti mistra šířili každý po své linii dále jeho učení v různých částech střední a severní Číny. Společným rysem jejich škol bylo kladení důrazu na pěstování vnitřní čistoty ([[čching‑ťing (Tao)|čching-ťing]]) a metod tavení čchi ([[lien‑čchi (Tao)|lien-čchi]]), spojování taoismu s konfucianismem a buddhismem a altruistický přístup k lidem. |
''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Ando Vladimír|Vladimír Ando]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 18. 9. 2026, 21:07
Pej čchi‑čen (Bei qizhen 北七真), Sedm severních opravdových, označení pro sedm mistrů Cesty dokonání skutečnosti (Čchüan-čen-tao), pokračovatelů zakladatele linie Wang Čchung-janga. Jsou jimi: Čchiou Čchu-ťi, Tchan Čchu-tuan, Liou Čchu-süan, Ma Jü, Chao Ta-tchung, Wang Čchu-i a Sun Pu-er. Roku 1296 jim císař Š’-cu udělil čestný titul čen-žen, „opravdový člověk“. Skupinu původně představoval Wang Čchung-jang a šest jeho žáků, roku 1310 však císař Wu-cung vyzdvihl do pozice „vládce“ Wanga, jakožto zakladatele a vůdce, a skupina byla doplněna o manželku Ma Jüa, Sun Pu-er. Členové skupiny původně vesměs pocházeli z rodin honorace, ale v dobách válečných zmatků, kdy si Čínu podrobovali severští nomádi, odešli do ústraní, aby se věnovali taoistickému pěstování Cesty (siou-tao); postupně se stali všichni žáky Wang Čchung-janga, který tehdy působil na Šantungském poloostrově. Po smrti mistra šířili každý po své linii dále jeho učení v různých částech střední a severní Číny. Společným rysem jejich škol bylo kladení důrazu na pěstování vnitřní čistoty (čching-ťing) a metod tavení čchi (lien-čchi), spojování taoismu s konfucianismem a buddhismem a altruistický přístup k lidem.