jao (Tao)

jao (yao 药), „medikament“, pojem taoistické vnitřní alchymie (nej-tan). Označuje v jednotlivých stadiích transmutačního procesu získanou a dále rafinovanou substanci vytvářenou spojováním esence (ťing), vitální síly čchi a ducha šen. Primárním zdrojem medikamentu je esence, která se shromažďuje v dolním elixírovém poli (tan-tchien) pod pupkem a transmutuje do své prvopočáteční kvality; v tomto kontextu se nazývá vnějším medikamentem, waj-jao (waiyao 外药). Ten se koncentračními praktikami tzv. taví v dolním tan-tchienu, zde nazývaném i píckou (ting-lu), a následně se provádí a pročišťuje v malém nebeském okruhu (siao-čou-tchien), čili páteří nahoru do mozku a středem přední části trupu zpátky dolů pod pupek. Tím se postupně transformuje v primární čchi (lien-ťing chua-čchi) a v závěrečné fázi této etapy se z něj získává tzv. vnitřní medikament, nej-jao (neiyao 内药). Ten se dále příslušnými postupy rafinuje ve velkém nebeském okruhu (ta-čou-tchien) a spojením a přetavením vnějšího a vnitřního medikamentu se získává velký medikament, ta-jao (dayao 大药). Z něj se pak v dalším procesu stává božský zárodek (šeng-tchaj), koncentrovaná energie primárního ducha šen, který se musí dále vyživovat a připravovat na návrat do prvopočáteční prázdnoty (lien-šen chuan-sü).

Vladimír Ando