Liou, I-ming (Tao)
Liou, I-ming (Liu Yiming 刘一明), přezdívkou Wu-jüan-c’ (Wuyuanzi 悟元子), Mistr, který pochopil prvopočátek, 1734–1821, patriarcha 11. generace sekty Dračí brány (Lung-men-pchaj) a věhlasný mistr vnitřní alchymie (nej-tan) z doby dynastie Čching. V mládí se věnoval nejprve studiu konfuciánských klasiků, brzy se ale začal projevovat i jeho zájem o taoistickou nauku. Ten se definitivně prosadil, když ve věku 17 let Liou vážně onemocněl a jediný, kdo mu dokázal pomoci, byl taoistický osvícenec (čen-žen). Od svých 19 let se vydal na pouť za hledáním mistrů (tao-š’), od nichž by se mu dostalo poučení. V různých částech střední a severní Číny pobýval třináct let, během nichž se učil u dvou mistrů vnitřní alchymie a kromě toho prohluboval své poznání i studiem taoistických, buddhistických a konfuciánských textů. Druhou polovinu života strávil v klášteře v horách Sing-lung-šan (Xinglong Shan) v provincii Kan-su (Gansu) a věnoval se meditacím, psaní knih a rozpravám se žáky. Liou I-ming proslul jako znalec starobylé Knihy proměn (I‑ťing) a praktik vnitřní alchymie. Ve vnitřních kultivačních metodách vyznával potřebu oboustranného pěstování jak fyzické, tak i duchovní stránky (šuang-siou), zbavování se tělesných i duševních žádostí a tužeb s tím, že nejprve je třeba transformovat aspekty tělesné. V literární oblasti kromě vlastních prací napsal i vysvětlující komentáře k základním dílům vnitřní alchymie, jako jsou Jin‑fu‑ťing, Cchan‑tchung‑čchi nebo Wu‑čen‑pchien.