tan‑ting‑pchaj (Tao)
tan‑ting‑pchaj (dandingpai 丹鼎派), školy elixíru a tyglíku, všeobecné pojmenování pro taoistické školy a sekty, v nichž se jako hlavní metoda provádějí praktiky vnitřní či vnější alchymie (nej-tan, waj-tan), čili soubor meditačních, koncentračních, dechových a jiných postupů zacílených k vytvoření tzv. elixíru (tan) uvnitř těla jako prostředku k dosažení nesmrtelnosti (sien), resp. alchymické pokusy na vytvoření elixíru nesmrtelnosti. Elixírem se ve vnitřní alchymii označuje příslušnými praktikami transformovaná esence ťing, čchi a duch šen, tyglík (ting-lu) je symbolické pojmenování určitých míst v těle, elixírových polí (tan-tchien), v nichž se transformace provádí. Prvním dílem, v němž je ezoterickým jazykem alchymie popsána, je Čou‑i cchan‑tchung‑čchi ze 2. století n. l. Ve starším období tradice, tj. zhruba do dynastie Tchang (před 7. stoletím), převažovaly praktiky vnější alchymie, v následujícím období se souběžně praktikovala vnější i vnitřní alchymie a zhruba od dynastie Sung (10. století) se uplatňovaly už jenom praktiky vnitřní alchymie a na její vnější podobu se nahlíželo jako na zbloudilý směr nauky.