Paj, Jü-čchan (Tao)

Paj, Jü-čchan (Bai Yuchan 白玉蟾), 1194–1229, Paj Nefritová ropucha, vlastním jménem Ke Čchang-keng (Ge Changgeng 葛长庚), taoista z období dynastie Jižních Sungů, poslední z pěti mistrů jižní větve Cesty dokonání skutečnosti (Nan wu-cu). Jako dítě vynikal mimořádným studijním talentem a stal se i úspěšným kandidátem státních zkoušek na úřednický post. Poté ovšem, co zabil v mládí v souboji soka, utekl do hor Wu-i (Wuyi), kde začal žít životem potulného taoisty. Stal se žákem proslulého taoistického mistra Čchen Nana, od něhož se učil umění vytváření vnitřního elixíru (nej-tan). Po mistrově smrti dále putoval po posvátných horách a býval vídán, jak neupravený a bos jen tak bloumá či zmateně pobíhá, jindy stál bez pohybu celou noc či prospal celý den, nebo se z ničeho nic začal hlasitě smát či plakat. Přes jeho výstřednost Paj Jü-čchana roku 1218 povolal císař, aby provedl obětní obřady k zajištění blahobytu země. O několik let později přišel Paj do hlavního města s cílem předat císaři dopis se svými představami o taoistickém způsobu řízení země. Když se mu jej nepodařilo doručit, opil se tak, že musel být zadržen. Pohoršení úředníci si na něj stěžovali u císaře a Paj upadl v nemilost. Od té doby se stáhl do ústraní a věnoval se už jenom psaní pojednání o vnitřní alchymii a svým učedníkům. Po smrti mu byl udělen čestný titul Opravdový člověk purpurové čistoty, C’-čching čen-žen (Ziqing zhenren 紫清真人). Ve svém učení rozpracovával Paj Jü-čchan taoistickou koncepci tří substancí – esence (ťing), vitální síly (čchi) a ducha (šen), kterým přisuzoval prenatální původ. Esence podle něj pochází nikoli ze semena, nýbrž ze slin Nefritového císaře (Jü-chuang), čchi nikoli z dechu, ale z primární prostoty (tchaj-i), a duch nikoli z myšlení, nýbrž od Nebeského ctihodného vládce prvopočátku (Jüan-š’ tchien-cun). Tělní substance je proto třeba vnitřní alchymií zpětně transformovat do jejich nebeské podoby. V posloupnosti transformace upřednostňoval šlechtění ducha před šlechtěním těla (sing-ming), v čemž je patrný vliv čchanového buddhismu a konfucianismu na jeho myšlení. Čistou a vyprázdněnou mysl považoval za zdroj veškerých taoistických dovedností; tao je podle něj v mysli a mysl je tao samo, proto musí být čirá a prostá. Paj Jü-čchan byl mimoto známý svými schopnostmi v práci s talismany, provádění různých obřadů a zaříkávání; ty využíval i k léčení lidí. Tím, že měl během života více učedníků, ukončil tradici jižní školy, v níž měl jeden mistr vždy jenom jednoho učedníka, a založil novou jižní linii školy zlatého elixíru (ťin-tan).

Vladimír Ando