ting‑lu (Tao)

ting‑lu (ding-lu 鼎炉), „trojnožka a pícka“, pojem taoistické alchymie, vnitřní (nej-tan) i vnější (waj-tan). Ve vnější alchymii je trojnožka nebo tyglík většinou hermeticky uzavíratelná nádoba, do níž se vkládají komponenty, které mají projít transformací. Před použitím se na ni nanesla několikacentimetrová vrstva tzv. bahna šest-jedna, liou-i ni (liou-yi ni 六一泥), která se nechala schnout 100 dní na slunci. Hmota se vyráběla složitými postupy, které rovněž trvaly 100 dní. Šestka a jednička v názvu v numerologii využívající tzv. Říční obrazec (Che-tchu) odpovídají severní světové straně, jednička mimoto symbolizuje nebesa a šestka zemi. Sever podle učení o pěti hybatelích (wu-sing) má vztah k uzavírání, schraňování, nebesa a země jsou pak rámcem, v němž se tvoří a existuje všechno bytí. Vycházelo se z kosmologické teze „jednička nebes rodí vodu a šestka země ji dovršuje“ ve víře, že uzavření nádoby do takovéhoto obalu napomůže vyprodukovat elixír kýžené kvality. Pícka je uzavřený nebo otevřený zdroj plamene. Tyglík se kladl nad oheň nebo i přímo do něj. Ve vnitřní alchymii označují trojnožka a pícka místa, v nichž se provádí transmutace tří základních ingrediencí (san-pao), esence, čchi a ducha; jejich lokalizace se mění podle stadií procesu. V první etapě transformace esence na čchi (lien-ťing chua-čchi) je tyglík v hlavě (ni-wan) a píckou je dolní elixírové pole (tan-tchien) v břiše; v tomto kontextu se nazývají též velkou trojnožkou a píckou, ta ting-lu (da ding-lu 大鼎 炉). Tavená ingredience, čili medikament jao, mezi nimi cirkuluje v malém nebeském okruhu (siao-čou-tchien), páteří nahoru do hlavy a po přední straně dolů do tan-tchienu. V následující etapě transformace čchi na ducha (lien-čchi chua-šen) se nazývají malou trojnožkou a píckou, siao ting-lu (xiao ding-lu 小鼎炉), přičemž tyglíkem je střední elixírové pole a píckou opět dolní tan-tchien. Medikament se nyní nepohybuje nahoru a dolů, nýbrž se v tomto prostoru zahušťuje do elixíru (tan). Ve vyšších stadiích procesu již tyglík a pícka nejsou místa uvnitř těla, nýbrž jsou abstraktně vnímány jako dvojice nebesa a země, ontologické tchaj-ťi a wu-ťi, nebo člověk a tao.

Vladimír Ando